Nedávno se mi dostalo do ruky několik knih Guye Gilberta, kněze, který se věnuje lidem na okraji pařížské společnosti. Už dříve jsem se setkal s jeho knihami o Marii, ale musím říci, že teprve po přečtení knih zaměřených na sociální práci (Bratr vyvržených, Až do krajnosti, Portál, 90 léta) jsem začal chápat i jeho knihy o spiritualitě (Setkání s Marií, Růženec světla, KNA) - je vidět z čeho vychází. Jako ukázku a pozvání k setkání s Guyem nabízím jeho krátkou úvahu nad Mt 25:
Mt 25, 31-45
„Církev bez lidí malých, utlačených, nezaměstnaných, žijících na okraji, nemocných - to je církev neúplná, rozviklaná, která ztrácí svou totožnost. Ona ty chudé poznává. Mluví o nich. Modlí se za ně. Ale sama se v nich nepoznává. A to je její podstatný nedostatek. A dokud tento nedostatek potrvá, nebudou moci chudí v církvi poznat Krista. Vždyť Kristus je ten chudý, ten malý, ten odstrčený, ten cizinec v pravém slova smyslu. Proto se taky žebráci, vyvrženci a bezdomovci Kristových časů k němu tak pudově hnali. On je miloval - ne výhradně, ale přednostně. Utíkají i za dnešní církví všichni ti, kterým se tak strašně nedostává lásky a kteří už nemají naději? A v životě nás, křesťanů, zaujímají přednostní postavení? A především: nabízíme dost místa (uskrovněním na nejnutnější denní minimum) té ženě a tomu muži, kteří jdou okolo a klepou na dveře?“
Guy Gilbert, Až do krajnosti
Což mne ovšem v tomto případě nemusí absolutně nemusí zajímat.
Hodnotím zveřejněný úryvek "a se".
Pokud je tomu, jak píšeš, pak se dotyčnému omlouvám za neobjektivní hodnocení na základě z kontextu vytrženého cintu.
Pak ovšem udělal chybu ten, kdo takto nerepresentativně vytrhával :-)
V pokoji a s radostí, že se dokážeme i domluvit
O.
Byl to reprezentativní úvod, ale asi máte velkou potřebu vše posoudit na základě neúplných informací. I v úvodu jsem psal, že je to pouze pozvání. S přáním pokoje IFS
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.